Jakým způsobem člověk dospěje k tomu, že je povolán k zasvěcenému životu?

 

Tak na tuto otázku jsem hledala odpověď velmi dlouho. Vlastně ji hledám do teď. Dá se to vůbec stoprocentně poznat?

Nejlepší by bylo, když by z nebe přišlo rekomando, ve kterém by bylo napsáno: "Vážená XY, dne toho a toho nastoupíte do toho a toho kláštera."  a nebo trochu poetičtěji: "Milovaná XY, znám tě už od matčina lůna a vyvolil jsem si tě. Chtěl bych, abys vstoupila do toho a toho kláštera a nejpříhodnější čas bude tehdy a tehdy."

 

Co bych za takový dopis dala. No nebylo by nám s takovým dopisem líp? Nojo, ale co svobodná vůle, že? Je krásné, že Bůh má nějaký plán, nějaký konkrétní plán pro mou osobu, ale samotné rozhodnutí nechává na mně. 

Mně žádné rekomando z nebe nepřišlo, jak jsem tedy poznala, že mám vstoupit do kláštera? Poznala, pomocí obyčejných i neobyčejných situací, zážitků, setkání, rozhovorů, prožitků a modliteb.

Že je to strašně těžké?
Jakým způsobem popíše žena, že se zamilovala právě do tohoto muže? Dá se to popsat? Dá se to popsat tak, aby to pochopili i druzí? Ne. Vždycky je to jen popis obyčejných, ale přesto pro tu ženu velmi důležitých, vlastností. 

 

Takže? Jak se pozná povolání k řeholnímu životu? 

Prostě pozná. 

 

Pozoruj, naslouchej, mluv, modli se...